ČERNÉ KARAFIÁTY

Příběh o zhoubné touze po emocích

 

© ČESKÝ ROZHLAS

TVŮRČÍ SKUPINA REGIONY 2014

Obraz 1 – Prodej - minulost

 

R:      Jsme všichni? Vidím, že už by nikdo chybět neměl. Jsme v pohodě? Neslyším vás, jsme v pohodě?

DAV:         Jsme v pohodě.

R:      Já vás ale neslyším. Tak jsme v pohodě?

DAV:         Jsme v pohodě!

R:      To je super. Máte se? No povídejte! Máte se? Já skvěle, doufám, že vy taky. Ale to si ještě řekneme. Supr. Vidím, že jsou tu dnes samí chytří lidé. Samí chytří lidé. To je supr. Chceme si to dnes udělat pěkný, že? Uděláme si to pěkný, co, uděláme si to pěkný?

DAV:         Ano.

R:      Pojďme si na začátek zatleskat. Pojďme. Že jsme tady a víme proč. Pojďme.

R+DAV:     (tleskají)

R:      Jmenuji se Richard Kolek a jsem tady z jediného důvodu. Abych vám ukázal a představil něco, co vám může dát radost, lásku, vyplnit volný čas a v neposlední řadě ušetřit peníze. A to se hodí vždy, ne? Že? Ano, určitě. Ale nebudeme předbíhat. Ještě než začneme, dovolte mi jedno slovo. Férovost. Nesnáším falešné a pofidérní domovní prodejce stejně jako vy. Taky je nesnášíte? No? Neslyším vás!

DAV:         Nesnášíme.

R:      Nesnášíme. Přesně tak, nikdo je nemáme rádi. Dnes se ale nemusíte bát. Jmenuji se Richard Kolek a jsem jeden z vás. Nebudu vám nic nutit, nebudu vám lhát. Prostě vám nabídnu život. Nový život. Nic víc. Ostatní už bude jen na vás. Tak pojďme na to. Můžeme začít! Jdeme na to.

R:      Poslouchejte. (jde k magnetofonu, mačká tlačítko play. Začíná hrát šílený dětský pláč, který po několika sekundách střídá řev, křik, mlácení)

R:      Známe všichni? Z čekáren, dopravních prostředků, z parků. Co? A teď pozor. Jednoduchý dotaz. Bylo to příjemné? Zamyslete se, byl vám ten zvuk příjemný? No odpovězte.

DAV:         (nesmělá NE z davu)

R:      (agresivněji) Prosím, buďme upřímní. Jsme tu samí chytří lidé, nemusíme si lhát. Nelíbilo se nám to, nikomu. Dětský pláč týrá. Psychicky nás ničí. Často ho nejde zastavit. Nebylo nám to příjemné. A teď si představte, že to slyšíte neustále. Pořád. Každý den. Každý ráno ten řev posloucháte. Doma. Na zahradě. V čekárně, v krámě, v parku.

R:      (výchovně, mile) A teď si představte, že jedním tlačítkem, jedním tlačítkem můžete tento děsivý zvuk vypnout. Jedno tlačítko. Jedno otočení vypínačem.

R:      (klidně) Ale právě proto jsme tu my. Společnost Little baby. Ano, někteří mohou tvrdit, že je to nelidské, neetické, netaktní, odpudivé. Ale ruku na srdce. Little Baby. Nemůžete mít dítě a chcete ho? Chcete si vyzkoušet, jaké je to mít doma malého človíčka, než si pořídíte vlastního? Chcete dítě? Chcete dítě, které bude křičet jen když vy budete chtít, které si s vámi bude hrát, jen když VY budete chtít? My vám ho vyrobíme, a přesně podle vašich představ. Stačí si objednat a za 14 dní vám prcka dovezeme domů.

R:      Little Baby, dámy a pánové, vyrábí a prodává rebornové děti. Neříkejme umělé panenky, říkejme děti. Při výrobě používáme pravé vlasy, pravé řasy i nehty. Umělou kůži od té pravé nerozeznáte. Jsme nejlepší a nabízíme jen těm nejlepším lidem. Plníme sny, dámy a pánové. Plníme sny a měníme životy. Vaše životy.

DAV+R:     (potlesk)

Obraz 2 – současnost, první vstup

M:     Příjemný pozdní večer všem posluchačům rádia Rubikon. Vítám Vás u pořadu Černé karafiáty, tentokráte z mírovské věznice. Jmenuji se Petra Králová a přináším vám opět další porci lidského osudu, pádu na dno společnosti, skutečný příběh, skutečné emoce. Právě sedím v návštěvní místnosti a společně s vězeňskou službou, abychom se všichni cítili bezpečně, je tu dnes se mnou také pan Richard. Jaký je jeho příběh? Za co si odpykává svůj trest a jaké je to žít za mřížemi? Zůstaňte s námi a snad najdeme odpovědi. Přeji vám příjemný zážitek a pevné nervy. Černé karafiáty právě začínají.

(znělka)

M:     Dobrý večer, Richarde.

R:      Dobrý večer.

M:     Na začátek vám chci poděkovat, že jste se do pořadu Černé karafiáty přihlásil a jste ochoten promluvit veřejně o vašem životě, i když to může být místy nepříjemné. Pojďme začít. Můžeme?

R:      Ano.

M:     Richarde, kolik je vám let?

R:      Za dva měsíce sedmatřicet.

M:     A jak dlouho jste tady?

R:      Šest let.

M:     Máte delší upravené černé vlasy, zastřižený plnovous, když jste přicházel, nemohla jsem si nevšimnout atletické postavy. Celkem se udržujete, souhlasíte?

R:      Vždycky jsem o sebe dbal.Toho se nezbavíte ani ve vězení.

M:     Richarde, dostal jste dvanáctiletý trest, takže polovinu máte za sebou. Jaké to je odpykávat si trest v nejtvrdší věznici v České republice?

R:      Co byste chtěla slyšet?

M:     Jaký jste měl třeba dnes den?

R:      Jako každej jinej. Brzo ráno budíček, pak snídaně. Dnes jsem měl službu, tak jsem uklízel chodby. Pak oběd. Odpoledne jsem si četl na dvoře, chvíli jsem se díval na televizi, před večeří jsem byl na kurzu vaření. A teď jsem tu s vámi.

M:     Omluvte teď moje přirovnání, ale některým lidem, kteří pracují až do noci, to může znít spíše jako nějaká „dovolená“ než trest. Nenašel byste tam něco, aby vás lidé spíše, řekněme, i litovali? Nebo si řekli, udělal špatnou věc a opravdu za ni pyká?

R:      Sedím tady. V base. Šest let a ještě šest budu. Spíte, jíte, pracujete, přemýšlíte, cvičíte, čekáte. Nic jinýho se tady dělat nedá. Pykáte už jen tím, že tu jste.

R:      No, uvidíme, jestli to jako vysvětlení bude posluchačům stačit. Ale pojďme dál. Chodí sem za vámi někdo, nějaké návštěvy?

R:      Už ne.

M:     Už?

R:      Chodil sem můj advokát. Ale už tu pár let nebyl.

M:     Šlo mi spíše o někoho z rodiny, někoho příbuzného, nějakého kamaráda, kolegu z práce…

R:      Myslíte moji ženu?

M:     Například, ano.

R:      Byla tu dvakrát.

M:     Proč už nechodí?

R:      Chce se rozvést.

M:     A vy?

R:      Je jedno, co chci já.

M:     Píšete jí?

R:      Skoro každý týden. Jí i Lucince.

M:     Vy píšete Lucince?

R:      Ano, je to moje dcera.

M:     Richarde, vy ale nemáte dceru.

R:      Je jako moje dcera.

M:     K tomu se dostaneme později, Richarde. Ještě ale zůstaňme v současnosti. Říkáte, že sem za vámi nikdo nechodí, můžete ve vězení jen čekat… to musí být velký tlak.

R:      Ano, někdy to není snadné.

M:     Máte čím ten tlak uvolnit?

R:      Myslíte, jestli něco beru…

M:     No, tak konkrétně jsem se neptala, ale dobře, když jste s tím začal… Užíváte tedy drogy…

R:      Já neřekl, že beru drogy.

M:     Richarde, já jen opakovala, co…

R:      Nikdy jsem drogy nebral a jsem abstinent. A tak to zůstane.

M:     Richarde, kdybych nevěděla, proč tu jste, myslela bych si, že jste tu omylem.

R:      Střelil jsem člověka do hlavy.

M:     Richarde, vy zlobíte, teď jste mi maličko prozradil pointu. Posloucháte přímý přenos pořadu Černé karafiáty rádia Rubikon, dnes z mírovské věznice s panem Richardem, který si odpykává dvanáctiletý za vraždu. Co se vlastně stalo a jak je na tom nyní. To vše se dozvíte už za chvíli. Zůstaňte s námi.

(píseň)

 

 

Obraz 3 – první hudební předěl

 

M:     Na první vstup to nebylo špatné, Richarde. Jak se cítíte?

R:      Celkem to jde.

M:     Jak říkám, špatné to nebylo, ale držíte se mi moc při zemi.Potřebovali bychom, abyste toho ze sebe dostal víc. Rozumíte mi. Víte, o co mi jde?

R:      Ani ne. Vy se ptáte, já odpovídám.

M:     To je v pořádku. Neberte to zle, jen působíte tak nějak neemociálně. Mě přitom vaše pocity zajímají - to, co se děje ve vás. Je hezké, že chodíte na nějaké kurzy vaření, ale, nezlobte se na mě, to je posluchačům tak nějak jedno. Já vám prostor dám! Nebojte se, jsem na vaší straně.

R:      Co si přestavujete, že budu vyprávět? Jsem obyčejný člověk, co sedí ve vězení.

M:     Richarde, ve vězení nesedí obyčejní lidé. Zabil jste člověka.

R:      ……

M:     Emoce, Richarde, chci emoce. Lidé chtějí vědět, jak se trápíte, jak nemůžete spát. Chci, aby vás lidi měli rádi i přes to, co jste udělal. Jsem tu pro vás.

R:      (ironické pousmání)

M:     Jsme chytří lidé, Richarde. Chápete? Oba víme, co z toho můžeme mít.

R:      Tím si nejsem tak jistej.

M:     Každý to pro něco děláme, Richarde. Vy se chcete omluvit a třeba se dostat ven dřív. Váš ředitel chce, aby lidé věděli, že se tu s vězni správně pracuje, že zařízení funguje… každý máme své důvody.

R:      A vy?

M:     Já jen dělám svou práci.

R:      Divná práce.

M:     Nebojte, já ji zvládnu. Ale vy musíte také. Potřebuju vás… Pět vteřin a jdeme zpět. (mile) A Richarde, začněte se konečně chovat jako vrah! Lidé to ocení.