Před vchodem vostřejší máma s tetováním draka na krku. Cestou na devítku opět vostřeji posraný ulice vod psů. Vostřejší pravdy a lokty v tramvaji, k obědu vostřejší kebab, po práci vostřejší návštěva bordelu. 

Vostrej večerní tréning, vostře propocený boxerský rukavice v předsíni, vostřejším pohledem natočený pivo na Parukářce. Vostřejší názory na Spartu, vostřejší názory na všechno, vostřejší grafity na rohu ulice, dnes vostřejší černá mimina na televizní věži.

Přesto klid. Přesto atmosféra. Přesto inspirace. Přesto místo, který chceš!

“Nejsem z Prahy, ty píčo! Jsem ze Žižkova!” skrz piercing vycenila hezký bílý zuby. 

(povídka vyšla v knize Praha ve 100 slovech)